Historie


I. ročník - 10.8.1996

První ročník festivalu se uskutečnil dne 10.8.1996 jako přehlídka amatérských hudebních skupin s názvem Country odpoledne. Nápad uspořádat tuto přehlídku vznikl ve slabeckém Country baru a i když nebyl tento nápad nijak mediálně prezentován, cestu na krásnou zámeckou louku před slabecký zámek si našla zhruba stovka diváků, kteří byli stejně jako aktéři pořadu atmosférou nadšeni. A kdo z muzikantů byl u zrodu festivalu? Tak tedy v tento den vystoupili : Cestáři z Rakovníka, Česká Lípa z Kladna, Pivo z Rousínova a Náprava zÚstí nad Labem (skutečně si říkali Náprava, skoro neuvěřitelná podobnost názvu s pozdější domovskou kapelou festivalu Náplavou z Ústí nad Labem). Ozdobou odpoledne podle slov jednoho z pozdějších prezidentů festivalu Jiřího Talacka byla narychlo složená skupina z přihlížejících muzikantů – Šejdíři.

II. ročník - 9. 8. 1997, III. ročník - 8.8.1998

Jelikož se mají povedené věci opakovat, 9.8.1997 se přehlídka amatérských hudebních skupin z okolí Rakovníka uskutečnila na stejném místě zhruba se stejným ohlasem znovu. Druhý a ještě více třetí ročník festivalu, který díky svému prvoročníkovému utajení získal nadobro název „Dobře utajená country“, položily základy hudební tradice, kdy se každý rok, druhou sobotu v srpnu ve Slabcích u Rakovníka scházejí amatérští i špičkoví muzikanti zaměření na country, folk a bluegrass.

IV. ročník - 14.8.1999

Čtvrtý ročník festivalu konaný dne 14.8.1999 byl průlomový. Díky sponzorům byla přehlídka regionálních kapel ozdobena vystoupením skupiny HOP TROP a díky letitému přátelství druhého prezidenta festivalu Vladimíra Škrlanta s Honzou Nedvědem o jeho vystoupení se skupinou Příbuzní. Kromě nich se na pódiu, které prvně stylově lemoval transparent s názvem festivalu, vystřídaly kapely: Žížeň Band, Rychtáři a Hradní duo z Rakovníka, Minaret a Česká Lípa z Kladna a Náplava z Ústí nad Labem. Na festival si našlo cestu více jak tisíc diváků a nemálo z nich zakončilo den nabitý skvělou muzikou na country bále, kterým byl, stejně jako předchozí, tento ročník festivalu zakončen.

V. ročník - 12.8.2000 a 19.8.2000

Pátý ročník se pořadatelé rozhodli zpestřit dvojnásobnou dávkou festivalu – jubileum jak má být. Jelikož všem účastníkům 4. ročníku slíbili, že se Honza Nedvěd vrátí a „hvězda“ druhou sobotu v srpnu přijet nemohla, jeho vystoupení se uskutečnilo sobotu následující, ale to předbíháme. 12.8.2000 přijeli a místo konání festivalu si zamilovali jiní muzikanti, mezi které patřila skupina Pacifik, Fešáci s Tomášem Linkou a Pavel Bobek. Ti doplnili obvyklou sestavu z let minulých – tedy Žížeň Band, Minaret, Českou Lípu, Náplavu a Rychtáře. I tentokrát byl pohodový den zakončen country bálem, který odehrála v místním Kulturním domě skupina Česká Lípa. V sobotu 19.8.2000 měla nastat výjimečná tečka za jubilejním pátým ročníkem, obstaraná Hradním duem a Honzou Nedvědem a skupinou Příbuzní. Skvělé Hradní duo odehrálo v úmorném horku před opět téměř tisícovkou diváků dvouhodinový koncert, očekávaná „hvězda“ ale zklamala, neboť více mluvila než hrála. V závěru vystoupení vyhlásili prezidenti sbírku na obnovu slabeckého zámku a na její konto věnovali 15.000,-Kč z výtěžku festivalu.

VI. ročník - 11.8.2001

Pošesté ožil slabecký park muzikou 11.8.2001 Vedle Žížeň Bandu, České Lípy, Hradního dua, Náplavy, Pacifiku a Pavla Bobka se nově představili divákům pražské spirituálové uskupení Grandis, Rangers, Greenhorns s Honzou Vyčítalem a Mirek Černý. Díky malému výpadku proudu při vystoupení skupiny Rangers, ale hlavně díky nekonečnému potlesku a žadonění o přídavky hlavně od Pavla Bobka se festival protáhl do deváté hodiny večerní. I přesto měli mnozí dostatek sil zúčastnit se večerního country bálu se skupinou Jan Fernet & spol. Že má pořadatele festivalu „někdo tam nahoře rád“ si uvědomil dříve, než oni, jeden rakovnický novinář. Počasí předcházející tomuto festivalu nedávalo moc nadějí na jeho úspěšné konání, vždyť ještě v pátek v poledne hustě pršelo. V sobotu se ale umoudřilo a umožnilo divákům sledovat téměř jedenáctihodinový maratón skvělé muziky.

VII. ročník - 10.8.2002

Sedmý ročník festivalu se rozhodli pořadatelé protáhnout do nočních hodin bez tradičního zakončení country bálem. Původně naplánovaných deset hodin muziky se protáhlo o více než tři hodiny ke spokojenosti všech zúčastněných. 10.8.2002 poprvé nezahajovali festival rakovničtí Žížeň Band (ti se posunuli na druhé místo), ale vítězové plzeňské Lokálky – skupina Neboysa. Opět nechyběli tradiční hosté – Náplava, Hradní duo, Pacifik, Rangers a Pavel Bobek. Tomáš Linka se na festival vrátil s Přímou Linkou a nově se představili Taxmeni a plzeňská skupina COP. Na festival si našel cestu i milovník koní a okolí Berounky, herec divadla Na Vinohradech Václav Vydra, který pobavil diváky v úvodu festivalu historkami z divadelního zákulisí. I tentokrát počasí všem a všemu přálo, i když trvat na uskutečnění festivalu v období přívalových dešťů trvalého charakteru se zdálo být spíše bláznovství. Nedělní odpoledne začalo tím, čím čtvrteční skončilo, tedy deštěm, který měl za následek nejhorší povodně posledních let. Pořadatelé proto věnovali z výtěžku sedmého ročníku festivalu na povodňové konto částku 5.000,-Kč.

VIII. ročník - 9.8.2003

Osmý ročník festivalu se nesl ve znamení úmorného horka. Uskutečnil se 9.8.2003 a na sluncem vyhřáté louce se doslova smažilo více než 1300 diváků. Hudební maratón netradičně odstartovala v 10.00 hod skupina Schovanky. Nic moc z Chomutova neměli lehkou pozici, když nastupovali jako druzí na pódium, ale divákům se tak líbili, že si vyžádali přídavek. Rakovničtí Žížeň Band rozbalili svůj "countrygrass" jako třetí v pořadí. Odpoledne se na pódiu vystřídali: Pacifik, Wabi Daněk, Hradní duo, Nezmaři a Náplava. Se zapadajícím sluncem přijel na koňském povozu na louku Honza Vyčítal, aby předložil se skupinou Greenhorns posluchačům své největší hity. Své místo za mikrofonem uvolnil na chvíli i vypravěčskému nestoru Mirkovi Černému. Pomyslné finále načali plzeňští Copáci a dokončil jej Tomáš Linka s Přímou Linkou. Hodiny odbíjely půlnoc, když definitivně zhasla světla tohoto ročníku festivalu.

IX. ročník - 14.8.2004

Devátý ročník festivalu se uskutečnil v překrásném prostředí zámeckého parku ve Slabcích u Rakovníka 14.8.2004. První netradičností byla neúčast dlouholetého spíkra festivalu Honzy Janoty, který bohužel těsně před festivalem onemocněl. Úspěšně jej však zastoupila bývalá moderátorka rádia Karolína Dáša Mudrová. V 10.00 hodin zahájila přehlídku kapel plzeňská skupina Prsten, poté nastoupili na pódium Hoptropáci a pomalu se zaplňující zámecká louka si vyžádala hned čtyři přídavky. Rakovničtí Žížeň Band hráli ještě za svitu sluníčka, první déšť a tím i druhou netradičnost přivezla až ústecká Náplava. Byl drobný a vytrvalý a odvát se ho podařilo až Hradnímu duu. Pacifik hrál již bezmála třinácti stům hudebním fandům a počasí vypadalo, že se umoudřilo, že přeci jen „ten nahoře“ bude rozdávat jen samé úsměvy. Leč opak byl pravdou – Žalman & spol. stihli odehrát zhruba třetinu svých písniček, když se nebe zatáhlo a spolu s bouřkou přišla neuvěřitelná průtrž trvající téměř třičtvrtě hodiny. Kdo zažil, možná nevěřil, že se po tom všem ještě festival rozběhne, ale „kouzelník“ zvukař Elza zamezil všem pochybnostem a zmoklou aparaturu asi doslova přemluvil k dalšímu výkonu. Neuvěřitelně vytrvalé diváky, kteří na louce zůstali v hojném počtu, pak roztančil Petr Kocman se svým Bandem. Ten se slovy : „to vše je pro mě country“ zahrál řadu rock&rollů a přidal i pro zmoklé pořadatele Perný den od Beatles. Rangers s sebou přivezli i Honzu Vančuru a snad celá louka zpívala v jinak ztichlé noci jejich Smutný psaní. Ani Pavel Bobek nenechal diváky odpočinout a servíroval jim jeden hit za druhým. Tečku i přes drobné problémy se zvukem (déšť je holt déšť …) svým Tennessee Waltzem udělali za tímto ročníkem plzeňští Copáci, kteří v půl jedné nedělního času festival definitivně ukončili.

X. ročník - 12.8. a 13.8.2005 

Výjimečný Desátý ročník. Jelikož se jednalo o jubileum a ne ledajaké, neboť kromě desetileté historie festivalu se oslavovalo také tisícileté osídlení obce Slabce a regionu zvaného Balkán, byl festival rozdělen do dvou dnů. Páteční program se nesl v duchu setkání regionálních skupin podpořeného vystoupením jedné opravdové hvězdy, sobotní program ovládla pouze zvučná jména české folk, country a bluegrassové scény.
Festival odstartoval v pátek 12.8.2005 úderem 17.00 hodiny, kdy se po úvodních slovech moderátorky celého dějství Dáši Mudrové, poprvé na profi pódiu instalovaného firmou Regia, rozezněly tóny plzeňské bluegrassové skupiny Blue Gate. Následovalo vystoupení domovské kapely – rakovnického Hradního dua. Poté nastal pro mnohé vrchol večera, když na pódium vstoupila hvězda pátečního programu paní Jitka Vrbová doprovázena kytaristou Standou Chmelíkem. Tu posléze vystřídaly další dvě domovské kapely - ústecká Náplava a rakovničtí Žížeň Band. Třetí rakovnickou skupinou, jež se v pátek představila divákům festivalu, byli Rychtáři, kteří se na zámeckou louku vrátili po pěti letech. Páteční večer byl zakončen poněkud netradičně, když se na pódiu objevil čtvrtý zástupce rakovnické scény – skupina Brass Band hrající dixiland. Aby divák neměl pocit, že tento hudební žánr a s ním i tato skupina na festival nepatří, oblékli se muzikanti ve stylu country a kolty jim po celé vystoupení visely proklatě nízko u pasu. I přesto, že jejich vystoupení zkropil déšť, mnoho diváků si nenechalo tuto doslova „šou“ ujít do konce. Po půlnoci všichni diváci vyklidili spořádaně louku a k nabrání sil na příští den využili tábořiště zřízeného ve spolupráci s obcí Slabce a slabeckými sportovci nad areálem zámecké louky u přilehlého hřiště.
V sobotu 13.8.2005 se na obloze opět objevilo sluníčko a po nezbytném úklidu areálu mohl festival v pravé poledne pokračovat. Podruhé v historii zahajovaly sobotní program Schovanky, následovalo vystoupení budějovických Nezmarů a plzeňského Copu. Nováčkem na festivalu byl Pavel Dobeš, kterého vystřídal na pódiu Pavel Bobek doprovázen Nopovými a kladenští Hoptropáci. Zámecká louka se postupně zaplňovala návštěvníky a domovskou kapelu festivalu Pacifik poslouchalo již bezmála dva tisíce lidí. Zpestřením jejich setu bylo pozvání na pódium Františka Nedvěda, který si před svým samostatným vystoupením nenechal ujít příležitost zazpívat si duet s Helenou Maršálkovou. Petr Kocman se svým Bandem naservíroval divákům kromě svých písní i pěknou řádku rock&rollů a stejně jako vloni je roztančil. Rangers pak sázeli posluchačům jedem hit za druhým a festival spěl pomalu k závěru. O půlnoci zvukař Petr Elznic pustil do reprobeden poslední píseň - Apači od skupiny Shadows - při jejíchž tónech si všichni zúčastnění mohli vychutnat skvěle připravený ohňostroj kladenské firmy Soptík. Tím jubilejní ročník festivalu definitivně skončil a v očích rozcházejících se návštěvníků byla vidět spokojenost.

XI. ročník - 12.8.2006

Druhý srpnový víkend je už jedenáct let rezervován největší hudební akci žánru country&western na rakovnicku. Ne jinak tomu bylo i 12.srpna 2006. Program, který začínal úderem desáté hodiny dopolední a skončil po půlnoci, byl nabitý zvučnými jmény. A to jak na straně regionálních kapel, tak i republikových hvězd. Nadšení byli nejen účinkující, ale hlavně diváci, kterých přišlo opravdu hojně.
„V dnešní době, kdy je v letních měsících spousta podobných festivalů po celé republice, a i větší města mají problémy s návštěvností, tak tady díky Bohu, problémy nemají. Řekl bych, že je to trochu zázrak. Nemají tady žádné očíslované lavice, lidé volně sedí nebo polehávají a připadají si jako na pikniku. Atmosféra je tady naprosto pohodová“ pokusil se najít důvod, proč lidé do Slabec vždy cestu najdou, přítomný dramaturg Kulturního centra Rakovník Jiří Roll. Jarda Samson Lenk (Hop Trop) přirovnal festival více k americkému stylu než k evropskému. Vladimír Škrlant a jeho team namíchali pro letošek vskutku pestré a chutné menu. Z domácích „luhů a hájů“ přispěchala stálice festivalu - kapela „Hradní duo“- s hodinovým setem keltského folk-rocku. Za „domácí“ lze už považovat i kladenský Gen(dříve Česká lípa) s legendárním banjistou Slávou Cónem.
Další legenda rakovnického banja - Jindra Matuška se představil spolu s Láďou Černým (kontrabas) a dalšími spoluhráči s neplakátovanou formací Rakovnickej potok. Ta předvedla brilatní návrat k samým kořenům country music z časů osídlování amerického Západu. Rakovnickej potok na poslední chvíli nahradil další stálici, skupinu Žížeň Band, která z důvodu onemocnění dvou svých členů nemohla letos vystoupit. Na publikum čekalo jedno velké překvapení. V 16 hodin ohlasila moderátorka Dáša Mudrová čtrnáctiletého Honzu Frolíka ze Zbečna, který vnímavému auditoriu zahrál a zazpíval píseň o osudu, který ho potkal. Ano šlo o chlapce, který se vloni nešťastnou náhodou před Vánocemi vážně zranil v lese u Křivoklátu a musela mu být amputována část levé nohy. Honza předvedl, jak statečně se se svým údělem umí poprat a přidal ještě dvě písničky. Tu druhou - Kdyby tady byla, taková panenka si zaspívala celá louka s ním. Vláďa Škrlant poděkoval svému hostu Honzovi a doprovodil ho za bouřlivého potlesku z podia. „Měl jsem zvláštní pocit, takové mrazení“ konstatoval Vladimír Škrlant.
Dalším překvapením bylo vystoupení dvojice Vojty Kiďáka Tomáško a Ríši Melichara jedenoho z členů kapely loketských Roháčů. Kdo by neznal Kiďákův velehit „Toulavej“. Druhá část festivalu se nesla ve znamení osvědčené kvality. Taxmeni se zpěvákem Vráťou Vyskočilem připoměli ve svém „millitary show“ písně z válečných let. Chválit další oblíbené interprety - Náplavu, Pacifik, Petra Kocmana s jeho Bandem, nebo Frantu Nedvěda ml. by bylo nošením dříví do lesa. Tito jmenovaní jsou již stálicemi festivalu. „Jsou to naše tak zvané domovské kapely. Bohužel mezi ně patřili i nedávno zesnulí Milda Dufek, Miloš Nop, Pepa Blažejovský. Také se letos nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit náš přítel a kamarád Pavel Bobek, kterému přejeme brzké uzdravení a opět na shledanou ve Slabcích.“

XII. ročník - 11.8.2007

Dvanáctý ročník Dobře utajené country ve Slabcích se fanouškům i pořadatelům zapíše do paměti jako vodní festival. Polovinu dne 11.8.2007 totiž louku před zámkem skrápěl déšť. Nepřízeň počasí ale nakonec ukázala, že fanoušci kotlíkářské muziky jsou odolní a dobře vybaveni deštníky, pláštěnkami a celtami. Návštěvnost 12. ročníku festivalu totiž byla 1150 platících diváků. Od deseti hodin dopoledne do půlnoci jim hrálo třináct kapel.
Největší vrásky nakonec počasí dělalo pořadatelům, především prezidentovi festivalu Vladimíru Škrlantovi. „V pátek při přípravách, kdy už pořádně pršelo, jsem měl slabou chvilku, kdy jsem si říkal, že to nemá cenu a že festival zrušíme. Všichni z pořadatelského týmu mě uklidňovali, že to určitě do soboty přejde. Tak jsem je poslechl a pln optimismu čekal na ráno. Nejdřív to nevypadalo nejhůř, jenže pak se zatáhlo a zdálo se, že liják nikdy nepřestane,“ popisuje Vladimír Škrlant. Už kapela Rangers, která slabeckou country v deset hodin zahájila, přilákala spousty diváků, proto se louka zaplnila už od začátku. Na Hradní duo dokonce vysvitlo sluníčko, což byly bohužel poslední sluneční paprsky dne. Kolem poledního se na Slabce snesl pořádný lijavec a déšť se poté v různých časových intervalech vracel až do podvečera. Ovšem louka ani v jednu chvíli nezela prázdnotou.
„Všichni návštěvníci si opravdu zaslouží pochvalu, že neutekli, nebo se potom, co se odjeli domů usušit, znovu vrátili. Teprve ve chvíli, když jsem viděl, že i v tom nejprudším lijáku, spousta lidí zůstává sedět pod deštníky a pláštěnkami, jsem si oddychl a přestal přemýšlet o tom, jestli prodám dřív chatu nebo auto, abych festival poplatil,“ směje se prezident festivalu.
Dobře utajená country už je ve světě letních festivalů známá, to ostatně potvrzuje stanové městečko, které se rok od roku rozrůstá. Akce už dávno nemá jen čistě regionální rozměry. Podle emailových dotazů, které na adresu pořadatelů chodí, jezdí do Slabec i fanoušci z Moravy. „Největší fór byl, když už v pátek ve dvě hodiny odpoledne přijely první skupiny, že si chtějí na louce postavit stan,“ přibližuje Vladimír Škrlant. Dvanáctá country nabídla návštěvníkům třináct kapel, v jejich vystoupení nenastaly žádné nečekané změny. Čas koncertu si prohodili jen plzeňští Cop a noví Brontosauři Františka Nedvěda mladšího, kterým se nepodařilo přijet na čas. V programu se objevily festivalové stálice jako Rangers, Pacifik, Cop, Náplava či Petr Kocman se svým bandem. Dále nechyběla Jitka Vrbová a Standa Chmelík, dvojice Vojta Tomáško a Richard Melichar, Žalman, Pavlína Jíšová a úplně poprvé vystoupil ve Slabcích Kamelot. Prostor dostaly i regionální kapely Hradní duo, které lze považovat také za stálici DUC, a Žížeň band. V pořadí hrály jako druzí a třetí.
„Program nesestavujeme tak, že nejdřív hrají regionální kapely a postupně přecházíme k největším hvězdám. Je to tak, že nejzvučnější jména začínají a končí a program mezi nimi více méně ovlivňuje to, jak mají kapely čas. Závěr festivalu většinou patří Petru Kocmanovi, který dokáže lidi pěkně rozpálit, takže většinou hraje déle než těž 45 minut, které kapely mají,“ říká Vladimír Škrlant. Petr Kocman také letos spolu s Františkem Nedvědem připravil divákům povedený fór. Při koncertu nových Brontosaurů totiž zazněla historka, kterak jedna z fanynek po horlivém fotografování Františka Nedvěda prohlásila: „Ale pane Kocman, víte, že bez toho klobouku vypadáte mladší.“ Oba zpěváci se pak před vystoupením Kocmanova bandu, aniž by o tom kapela věděla, domluvili a vyměnili si role. Když Nedvěd ukryt pod Kocmanovým kloboukem vystoupal s bandem na pódium, řičelo publikum nad udivenými zraky Kocmanových kolegů smíchy. „Country je dobře utajená, proto nemůžu říct, jestli bude příští rok zase, " uzavřel tento ročník Vladimír Škrlant.

XIII. ročník - 9.9.2008

V sobotu 9. srpna 2008 se konal ve Slabcích již třináctý ročník známého country festivalu. Pódium a celý areál se budoval již od čtvrtka, takže v sobotu ráno bylo vše přichystáno pro kapely i diváky. „Začalo to tím, že přijeli Taxmeni. Jejich zpěvák Vráťa Vyskočil mi říkal, že takhle ráno nezpívá, že to nejde. Ale nakonec byli nadšení a udivení, že už dopoledne bylo tolik lidí,“ říká prezident festivalu.
Taxmeni zahájili kolotoč country muziky mnoha podob a interpretů. Ať už to byla začínající kapela Perníková chaloupka či taneční Tomgrass band nebo legenda táborových ohňů šestasedmdesátiletý kapitán Kid. „Pozval jsem ho, protože jsem ho chtěl zažít a vidět,“ prozrazuje Vladimír Škrlant. Tento dědeček country zpívá s obrovským entuziasmem a vitalitou své trampské písničky, které znají už celé generace milovníků táboráků. Chybět nemohli ani přátelé pořadatele téměř domácí kapela Náplava z Ústí nad Labem. Ani vynikající Nezmaři s Pavlem Drengubákem či Pacifik s Tonym Linhartem. „To je také můj dlouholetý přítel, který pro nás dělá maximum. V Country rádiu uvádí pořad Ozvěny táborových ohňů, kam nás zve do živého vysílání,“ říká Vladimír Škrlant, který za jedno z pozitiv letošního ročníku označil i návrat jeho dcery do týmu.
Domácí country scénu letos zastupoval Rakovnickej potok. Nechyběly Paběrky Marko Čermáka či COP s Míšou Leichtem, který slíbil, že příště přiveze jinou kapelu. Závěr festivalu patřil Janu Nedvědovi a Petru Kocmanovi. „Honza pro mě udělal takovou zvláštnost. Vloni mi slíbil, že přijede a zahraje staré známé písničky, jako Ptáčata... A slovo dodržel,“ kvituje prezident festivalu a prozrazuje i to, že Honza Nedvěd mu radil, aby akci držel ve stejném rozsahu: „Nerozšiřuj to, nebo se z toho zblázníš, mi tehdy řekl.“ Oproti době před zhruba čtyřmi lety, kdy už Honzu Nedvěda lidé moc nemuseli, odvedl letos dobrou práci a pobavil posluchače.
Na publikum unavené sledem hudby platí závěr v podobě Petra Kocmana, který svými country rokenroly dokáže roztančit celou louku, jako tomu bylo i letos. Za povšimnutí stojí i to, že žádná z kapel si nepřivezla svého zvukaře. „Elzovi (Petru Elznicovi) všichni bezmezně důvěřují. Je opravdu špička nejen na okrese, ale možná ve středních Čechách,“ dodává organizátor.
O posluchače se staralo šestnáct pořadatelů v čele s Jiřím Perglerem. „Odvedli velmi dobrou práci. Bez nich bych to nezvládl. V neděli v poledne nebyl na louce jediný papírek, vypadalo to, jakoby se tu nic nekonalo,“ chválí Vladimír Škrlant a současně vyslovuje velké díky všem sponzorům. Neopominul ani obec Slabce či Středočeský kraj.
A z čeho má největší radost? „Že posluchači country jsou takoví, jací jsou. Nevyskytl se žádný problém, žádné sprosté chování. Po skončení festivalu proběhla velká policejní kontrola řidičů. Informoval jsem se a všichni byli bez problémů, což na akci kde bylo 450 aut, je téměř neuvěřitelné, i když je pravda, že většinou řídily ženy,“ dodává na závěr s úsměvem Vladimír Škrlant.

XIV. ročník - 8.8.2009

Druhá sobota v srpnu, tj. 8.8. 2009 patřila tradičně ve Slabcích u Rakovníka festivalu Dobře utajená country. Konal se zde 14. ročník hudebního setkání, které provázela velká návštěvnost a příznivé počasí. Program otevřeli Rangers, které vystřídali Hop Trop a diváci už v tak brzkých hodinách mohli  zpívat osvědčené hity. Následoval set rakovnických skupin, a sice Žížně Bandu a Rakovnického potoku. Po Tomáši Linkovi se představila poprvé na festivalu Nová sekce a sklidila velký potlesk. Za stálice festivalu lze považovat Náplavu a skupinu Pacifik. Paní Jitku Vrbovou diváci nechtěli pustit z pódia a několikrát si vytleskali přídavek. Skupina V.H.S Rebel se vlastně na festival vrátila, i když pod jiným názvem, ale stále s řízným bluegrassem pod taktovkou Slávy Cóna. Nováčkem festivalu byla i brněnská skupina F.T. Prim, na jejímž jednom z vydaných CD hostoval i Roman Horký z Kamelotu a jejíž folk trampské písně příjemně naladili posluchače na závěr festivalu, který  obstaral Petr Kocman se svým Bandem. 
Celý festivalový den plynul v klidné pohodě, za což patří dík pořadatelům, sponzorům a hlavně návštěvníkům, kteří se svojí slušností o bezproblémový průběh ve velké míře zasloužili.

XV. ročník - 13.8. a 14.8.2010

15. ročník festivalu se v duchu tradice "výročí" konal v termínu 13.-14.8.2010 jako dvoudenní akce, kterou provázel déšť i slunce. Ať bylo během oněch dvou dnů počasí jakékoliv, věrným posluchačům a návštěvníkům festivalu nevadilo a v opět hojném počtu dorazili, aby si dobrou muziku v krásném prostředí slabeckého parku vychutnali.
Páteční program zahájila skupina Pivo, která byla v čele s Jirkou Talackem u zrodu festivalu. Dále se na pódiu vystřídaly rakovnické kapely Hradní duo a Žížeň Band, jako utajená kapela vystoupili s několika písněmi rakovničtí Rychtáři a ty si také vybrala skupina Žížeň Band pro křest svého narozeninového CD. Svoje banjové umění předvedl i Marko Čermák s  Paběrky a louku rozezpíval písničkami, které u táboráků mají stálé místo, i Vojta Kiďák Tomáško. Překvapením večera bylo vystoupení kytarového mága Pavla Steidla, který střídal vlastní blues s klasickou kytarou. U jeho vystoupení by byl na louce snad slyšet i špendlík, kdyby spadl, diváci jej totiž sledovali s doslova zatajeným dechem a odměňovali jeho umění dlouhým potleskem. Grassroud přinesl svižnější bluegrass, dále vystoupil opět zástupce domácí scény Rakovnickej potok, VHS Rebel své vystoupení díky lehkému časovému skluzu odehráli již po půlnoci a peckou na konec tohoto dlouhého dne bylo vystoupení Brass Bandu, kteří tentokrát vyšli na pódium ve stylových bílých oblečcích navozující dojem posádky výletní lodi. V tu domu padal hustý déšť, ale věrní diváci zůstali až do konce.
Sobotní program se již bez deště obešel, odpoledne dokonce svítilo sluníčko. V 11.00 hodin diváky přivítali Roháči z Lokte, Náplava poté předala prezidentovi festivalu k půlkulatinám Dobře utajené country15 let starou whisky a Tomáše Linku přijel podpořit i jeho velký fanklub. Nováčkem festivalu byl tentokrát písničkář Jindra Kejak, který posluchače příjemně bavil historkami mezi jednotlivými písněmi. Kameloti sázeli jeden svůj hit za druhým, právě tak skupina Taxmeni. Tradičně velkého ohlasu se dostalo vystoupení paní Jitky Vrbové doprovázené Standou Chmelíkem.  Honza Nedvěd hrál své staré známé písničky a zaplněná louka zpívala o stošest. Prvně se zde představili s velkým úspěchem i pánové Paleček a Janík a závěr festivalu se tradici nevymykal. Skvělé vystoupení Petra Kocmana, který věnoval jednu písničku i nejmladšímu členu pořadatelského týmu, malé Lucince Svobodové, udělalo tečku za náročným, zato určitě zdařilým ročníkem.
 

XVI. ročník - 13.8.2011


16. ročník Dobře utajené country je definitivně minulostí. Myslím, že se vydařil po všech stránkách. Počasí mu přálo, i když se přes den vyskytly tři přeháňky, vždy po nich rychle vysvitlo sluníčko a vysušilo, co déšť natropil. Diváků přišel snad rekordní počet, louka byla celá zaplněná a na pokladnách rychle mizely vstupenky a pásky označující návštěvníky. Označených lidiček (platících nebo čestných hostů a sponzorů) bylo více než 1600! Kapely přijely všechny, mnozí muzikanti se zdrželi celé odpoledne nebo celý večer. Ve VIP stanu se zdravily opravdové legendu žánru, který festival prezentuje, a sice Miky Ryvola, Honza Nedvěd, Tony Linhart a Pavel Bobek. Muzikanti si pochvalovali skvělé publikum, které vytvořilo nepřekonatelnou atmosféru, a také výborného zvukaře Elzu. Vše zkrátka krásně šlapalo a den nabitý muzikou rychle utekl. Diváci odměňovali svým potleskem zahajující Tuláky z Ostrova nad Ohří, stylově oblečené a perfektně hrající Schovanky i rakovnické kapely Žížeň Band a Rakovnickej potok. Poprvé se ve Slabcích představila kapela Zlatý Orel, tu vystřídal Jindra Kejak a na pódiu i pod ním bylo veselo, neboť ten své písničky prokládal mnoha vtipy. Náplava tentokrát déšť nepřivezla a za svitu sluníčka představila nové písničky i ty staré osvědčené. Čekej tiše nebo Co nevidět se sejdem si poté s Jitkou Vrbovou a se Standou Chmelíkem zpíval snad každý. Pak už na pódium vystoupal Pavel Bobek doprovázený Pavlem Malinou a i s ním mnoho lidí zpívalo jeho písně. V podvečer došlo i na malé oslavy velkého jubilea, a sice 40. výročí skupiny Pacifik. Na pódiu byla předána skupině krásná keramická deska s dílny keramičky Pavlínky Šúsové Čepičkové s emblémem Pacifiku a také dort vyrobený Špáňovic pekárnou. Vypadal úchvatně a zajisté byl stejně tak dobrý :-). Miky Ryvola, kterého doprovázeli Nezmaři, byl ve Slabcích poprvé a soudě podle ohlasů doufejme, že né naposledy. Pavlína Jíšová představila publiku svoji dceru Adélu, která ji doprovází hrou na kytaru i zpěvem, a Honza Nedvěd louku opět svými nestárnoucími písněmi rozezpíval celou. Petr Kocman si s ním zazpíval duet, který je součástí jeho posledního CD, a poté to rozbalil se svojí kapelou. Na dvě písně si přizval jako hosta Pavlínu Jíšovou a pak už vše spělo ke konci. A když se na konci prezident festivalu z pódia ptal diváků, jestli si přejí i 17. ročník, zaznělo jednohlasné ANO.
Zbývá jen poděkovat. Všem, co se podíleli na přípravách, samozřejmě všem sponzorům a mediálním partnerům a hlavně, hlavně všem lidičkám, co se na festival přišli podívat. BYLI JSTE ÚŽASNÍ! Bez Vás a atmosféry, kterou jste vytvořili, by festival nemohl být tak skvělým, jakým byl.
Tak díky a za rok ahoj!

XVII. ročník - 11.8.2012


Jak festival probíhal? V 10.00 hod jej zahájil prezident festivalu Vláďa Škrlant a moderátorka Dáša Mudrová, po nezbytném představení sponzorů, bez nichž by se festival neuskutečnil, se na pódiu střídali nováčci festivalu i jeho stálice. Úvod patřil kapele Knezaplacení, kterou vystřídali Hoptropáci a další nováček - skupina Globus. Pak se představilo rakovnické trio kapel - Žížeň Band, Rakovnickej potok a Hradní duo, bleugrass přivezli Copáci, déšť tentokrát nechala doma ústecká Náplava, nejdelší frontu na podpis si připsala Jitka Vrbová a několikrát musel přidávat i Pacifik. Nováčkem byla i první dáma country Věra Martinová, kterou doprovodila Pavlína Jíšová s dcerou Adélou. Poté, co dámy sklidili oprávněně velký potlesk, přišel na pódium Honza Nedvěd, který se rozhodl i přes své onemocnění sluchu, nedat nám košem a přijel zahrát, i když téměř hluchý, své největší hity. I když byl přesvědčen, že zahraje jen 4-5 písniček, nakonec s ním louka zpívala půl hodiny jednu píseň za druhou. Večer byl chladný, ale diváci ve velkém množství shlédli i závěrečné vystoupení Petra Kocmana a jeho PK Bandu, zpívalo se, tančilo se a došlo i na výlet Petra z pódia mezi posluchače. Krátce před půlnocí vše utichlo a zbyly jen vzpomínky...

XVIII. ročník - 10.8.2013

Jak festivalový den probíhal? Zahájen byl lehce po desáté hodině dopolední slovy prezidenta festivalu pana Škrlanta o jeho plnoletosti, když poté spolu s moderátorkou Dášou Mudrovou představil sponzory, bez kterých by se festival neuskutečnil. A pak už pódium patřilo Poutníkům z Brna, osvědčené hity dříve v podání Roberta Křesťana, nyní v podání nové sestavy, se nesly loukou se stejnou bravurností, jako v podání původním. Jednoznačně velká pecka na úvod dne. Poutníky vystřídal louce dobře známý Rakovnický potok a ten Tuláci z Ostrova nad Ohří. Příjemně naladěnou louku rozesmál Jindra Kejak, jehož cédéčka šla po vystoupení na dračku. Jitka Vrbová dostala na pódiu netradiční dárek od jedné ze svých příznivkyň v podobě sepsaného vyznání složeného z názvu písní, které Jitka Vrbová zpívá. Taxmeni mnohé roztančili a také rozezpívali. Vojta Kiďák naopak louku trochu zklidnil a Blue Gate poté rozehřáli diváky bluegrassem. Mirek Paleček hrál sice bez svého parťáka Michala Janíčka, ale jejich hity se nesly podvečerem loukou stejně, jako by tam byli interpreti oba. Pak se na pódium objevil Pacifik, kterému bohužel tentokrát nepřály okolnosti a ač se zvukaž Elza snažil jak mohl, zvuk tentokrát při hraní dělal velkou paseku. V mikrofónech hučelo, praskalo, občas došlo k výpadku úplně, ale profíky, kteří si festival přijeli užít, to naštěstí nerozhodilo a svůj set dohráli s úsměvem. Večer to rozbalili New Rebels, po nich poprvé ve festivalové historii za tmy vystoupila Náplava a večer zakončil tradičně Petr Kocman se svým bandem.
Po páteční průtrži, kdy v areálu stála voda a někteří pořadatelé byli značně skeptičtí, zda se druhý den vůbec udělá líp, se sobotní obloha rozzářila sluncem a příjemné srpnové počasí vydrželo až do večerních hodin, kdy byla obloha posetá hvězdami, ačkoliv 10 km od Slabec zuřila bouřka. I tam nahoru proto patří velký dík!

XIX. ročník - 9.8.2014

Sobotní hudební maratón začal úderem desáté hodiny, kdy jej na pódiu zahájili moderátorka festivalu Dáša Mudrová s prezidentem festivalu Vladimírem Škrlantem. Po úvodních slovech díků sponzorům pozvala Dáša na pódium první účinkující - domovskou skupinu Žížeň Band. Ti si přizvali k vystoupení hosty z rakovnické skupiny Ideal Band a Honzu Šmejkala z Gladly S.W. a odstartovali pohodově a příjemně horký festivalový den. Diváky pak dostaly do varu nestárnoucí Schovanky, které se vrátily na festival po dvouleté pauze. Do Slabec se vrátila podruhé i další kapela - skupina Globus z Prahy, loukou se tak s polednem nesla i česká verze písně od Adele. Stálicí festivalu je pak ústecká Náplava, která obvykle přiveze ke svému vystoupení déšť, letos se tak výjimečně nestalo. Náplavu střídal jediný letošní písničkář Jindra Kejak, který zaplněnou louku opět pobavil kromě svých písniček i vtípky a místy jadrnným vyjadřováním snad ke všemu. Svým vystoupením potěšila určitě nejen své kladenské fanoušky skupina Gladly S.W., nováček festivalu a vítěz Talentu Country rádia z roku 2010. Poté se perfektně nazvučeným areálem rozezněl nezaměnitelný hlas Jitky Vrbové za doprovodu Standy Chmelíka a věřte, že při vzpomínce na závěrečný potlesk ve stoje, kterým jste tuto úžasnou dámu za své vystoupení odměnili, mně ještě pořád naskakuje husí kůže. Krásný zážitek. Jitku Vrbovou střídali New Rebels, kteří uctili svou úvodní písní "Má džísbunda vodřená" památku jejího skladatele, kamaráda Olafa Kachlíka, jenž se, bohužel, v týdnu před festivalem vydal do trampského nebe. Na Olafa Kachlíka vzpomínali nejen v zákulisí mnozí, mezi nimi i Tony Linhart, jedna z legend tohoto žánru. Se skupinou Pacifik dokáže svými písničkami louku spolehlivě rozezpívat, což se mu povedlo i tentokrát. Pavlína Jíšová v doprovodu své dcery a dvou muzikantek zazpívala své písně ze sólové dráhy i některé starší pecky (sláva za ně), které dříve zněly v doprovodu Nezmarů či Žalmana. Dámy střídala, dovolím si napsat, legenda mezi legendami skupina KTO, která se na naší hudební scéně pohybuje už padesát jedna let. Že jim to pořád hraje excelentně snad nemusím popisovat, za zmínku určitě stojí bravurní sólo na housle, po Adele navštívila slabeckou louku i Vanessa Mae. Ještě nás ale čekal příděl bluegrassu, plzeňští Copáci jej vybalili už za svitu hvězd a jejich chuť do hraní a nezdolný optimismus Míši Leichta musel zahřát snad každého. Bluegrass vystřídal Petr Kocman se svým mottem "Country je vše, co se mi líbí" a i když se některým divákům toto vyznání nemusí zamlouvat, k probuzení unavených návštěvníků a vybídnutí k nočnímu pokračování skvělého dne závěr v jeho podání ve Slabcích prostě patří.
No a na závěr ještě několik díků. Velký dík za skvělý zvuk patří zvukaři Elzovi, rozsah jeho aparatury nám letos sice posunul pódium více do louky a neumožnil ozdobit jeho spodek tradičním banerem, který se tak poprvé objevil nad hlavami účinkujících, ale stálo to za to. Elzo, jsi zkrátka machr! Nemenší dík patří pořadatelům a všem lidičkám, kteří se motají kolem příprav a zajištění plynulého a zdárného chodu sobotního dne. Díky také panu Hruškovi, který nám sice při naší páteční panice vysvětlil, že sršni, co si udělali hnízdo ve stromě na festivalové louce, jsou naprosto mírumilovní, přesto je k naší radosti zlikvidoval.
Díky naší zdravotnici, že zbavila pár lidiček bolestí hlavy způsobené slunečním žárem. A díky také tomu nahoře, co seslal sluneční paprsky a déšť si nechal schovaný až na dnešek, tedy na dva dny poté, co festival skončil.

XXII. ročník - 2017


úderem sobotní půlnoci dozněly poslední tóny 22. ročníku Dobře utajené country a tento ročník je již od neděle 13.8.2017 minulostí. Připomenout nám jej může jen výběr fotek umístěných na našich stránkách ve fotogalerii.
Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří si našli čas a dorazili se k nám podívat a poslechnout si pohodovou muziku. Na festivalu vystoupili všichni avizovaní účinkující kromě paní Jitky Vrbové, která se nám a všem návštěvníkům prostřednictvím nás, v předvečer festivalu omluvila ze zdravotních důvodů. My, pořadatelé, přejeme paní Vrbové brzké uzdravení a věříme, že se spolu zase co nevidět sejdem...
Po pátečním dešti nebylo naštěstí v sobotu ani památky a všichni jsme si oddechli, neboť počasí nám letos dělalo nemalé starosti. Připravit festival můžeme sebelíp, ale jakmile nám není příroda nakloněna, je naše snaha marná. Jsme proto rádi, že letos při nás štěstí stálo a mohli jsme si vychutnat i noční oblohu plnou padajících hvězd. Některým návštěvníkům přes snahu pořadatelů sdělit prostřednictvím webu, novin i country rádia co nejvíc informací k festivalu, přeci jen chyběly některé podstatné informace, a sice ohledně tábořiště a parkoviště. Proto na upozornění těchto návštěvníků reagujeme a sdělujeme, že pokud bude nějaké příště, dáme dostatečně najevo, že na našem festivalu platí od zavedení stanového městečka stále stejná pravidla odděleného parkoviště od tábořiště. Věříme, že návštěvníci budou tato pravidla ctít ke spokojenosti obou stran.





Sponzoři



Agra Řisuty s.r.o.,VP Trend - výroba dveřních výplní Kladno, NAVIJÁRNA Rynholec, s.r.o., CZECOM, s.r.o., České lupkové závody, a.s., Hana Burešová - Drogerie Nové Strašecí, Copy centrum Cafourek, městys Slabce, Ing. Pavel Frolík, Autodoprava Milan Dlouhý, Pekárna Šanov, Autostop s.r.o., Hana Prokopová - čerpací stanice Slabce, Autoservis N+N Svinařov, Tiskárna Tuček, Elektro Viola, Erimp - Pavel Srp,  Autodoprava Milan Rohla - Slabce, TOI TOI, s.r.o. Slaný,  Stavební podnik s.r.o., Michal Kupsa - fotograf, Webovky123 s.r.o., Soukromý pivovar Chříč
Mediální partneři
Jste 424077. návštěvníkem této stránky